BRIAN L. WEISS: Jedna duše, mnoho těl.

Hypnóza je hlavní technika, kterou používám, abych pomohl pacientům zpřístupnit vzpomínky na minulý život... Jedním z cílů hypnózy, stejně jako u meditace, je zpřístupnit podvědomí. V podvědomí se duševní procesy vyskytují, aniž je vědomě vnímáme. Okamžiky intuice, moudrosti a kreativity prožíváme, pakliže tyto procesy problesknou do našeho plného vědomí. Podvědomí není omezeno hranicemi logiky, prostoru a času, které jsme si sami vytyčili. Dokáže se rozpomenout na všechno, z kterékoli doby... Může přesáhnout to „obyčejné” a dotknout se moudrosti daleko za hranicemi našich každodenních schopností. Hypnóza zpřístupňuje moudrost podvědomí zaostřeně, abychom dosáhli vyléčení. Do hypnózy se dostaneme, pokud je obvyklý vztah mezi vědomím a podvědomím přeladěný, takže podvědomí hraje dominantnější roli... Když vás zhypnotizují, neznamená to, že spíte. I přes silný kontakt s podvědomím dokáže vaše mysl komentovat, kritizovat a cenzurovat. Vždycky máte kontrolu nad tím, co říkáte. Hypnóza není „sérum pravdy”. Nenastoupíte do stroje času a neocitnete se zničehonic v jiné době a na jiném místě tak, abyste si neuvědomovali přítomnost...

Může se zdát, že k tomu, abyste dosáhli těchto hlubokých rovin hypnózy, je zapotřebí velkého umění. Přitom ji však každý z nás denně zažívá - ve chvíli, kdy procházíme stavem mezi bděním a spánkem, kterému se říká hypnagogický stav...  Naslouchání hlasu někoho, kdo vás vede, pomáhá k většímu soustředění, a klient tak může dosáhnout hlubší roviny hypnózy a uvolnění. Hypnóza nepředstavuje žádné nebezpečí. Žádný člověk, kterého jsem kdy zhypnotizoval, v hypnotickém stavu „neuvázl”. Z hypnózy se můžete vynořit, kdykoli si to budete přát. Nikdo v ní nikdy neporušil své morální a etické zásady. Nikdo se proti své vůli nechoval nějak nenormálně. Nikdo vás nemůže ovládnout. Ovládáte se sami. V hypnóze je vaše mysl vždy při vědomí a sleduje, co se děje. Proto i lidé v hluboké hypnóze, zcela zabraní do vzpomínek na dětství nebo na předešlý život, dokážou odpovídat na terapeutovy otázky, mluví jazykem svého právě probíhajícího života, znají zeměpisná místa, která vidí, a dokonce vědí, který se v té době píše rok. Letopočet obvykle svítí před jejich vnitřním zrakem nebo se jim jen tak objevuje v mysli. Hypnotizovaná mysl si ale vždy zachová povědomí a znalosti o přítomnosti a dává vzpomínky na dětství nebo minulý život do kontextu. Když „svítí” rok 1900 a vy právě stavíte pyramidu ve starověkém Egyptě, tak víte, že je to před naším letopočtem, i když to tam nikde není napsáno. Proto také zhypnotizovaný klient, když se ocitne například v těle rolníka, bojujícího ve středověké evropské válce, dokáže v lidech z minulého života poznat ty, které zná ve svém životě současném. Proto dokáže mluvit moderní mateřštinou, srovnávat primitivní zbraně oné doby se zbraněmi, které třeba viděl nebo použil v tomto životě, uvádět data atd. Jeho mysl si uvědomuje přítomný den, sleduje, komentuje. Vždy dokáže srovnávat podrobnosti události s těmi ze současného života. Je filmovým divákem a kritikem a obvykle zároveň i hlavním hercem. A po celou dobu dokáže zůstat v onom uvolněném hypnotickém stavu. Hypnóza přivádí člověka do stavu, v němž se nalézá velký potenciál k vyléčení, tím, že mu poskytuje přístup k podvědomí. Řečeno metaforicky, zavede nás do kouzelného lesa, ve kterém roste léčivý strom. Jestliže však je hypnóza tím, co člověka do léčivé krajiny zavede, teprve proces regrese je oním stromem plodícím čarovné ovoce, jež musí pacient sníst, aby se uzdravil.